Rekapitulace faktů

Pro lepší srozumitelnost pohnutých osudů kostela SMA lze v pěti základních bodech objasnit strukturu této složité kauzy, která má kromě duchovně-kulturní dimenze také rozměr ekonomicko-politický.

  1. Co se stalo s chrámem SMA?
  2. Základní historická data – jaké jsou faktory vyjímečnosti kostela SMA z evropského pohledu?
  3. Jaký je náš cílový záměr?
  4. Jaké jsou hlavní problémy?
  5. Jaké jsou prostředky k dosažení cíle – a co můžete při dobré vůli udělat Vy, vážení čtenáři?

Bezprecedentní devastace

V historickém jádru Prahy, naproti staroměstskému orloji, byl spáchán největší kulturně-duchovní zločin, který se kdy stal v historii civilizované Evropy po druhé světové válce: barbarská devastace jedinečného chrámu SMA. Prezident nejsilnější frakce Evropského parlamentu Hans-Gert Poettering ji nazval již v roce 2000 doslova “svatokrádeží, která musí být skončena”.

Kostel byl sekularizován v roce 1786 císařem Josefem II., který jej po zrušení řádu Servitů (Služebníků Mariiných) přestavěl na manufakturu pro výrobu papíru a skladiště. Jako sklad byl využíván až do konce komunistické éry. Po roce 1989 se situace měla změnit. V listopadu 1990 kardinál František Tomášek odpověděl na žádost radnice Prahy 1 písemným prohlášením, že celý klášterní komplex s kostelem SMA lze využít výhradně pro účely kulturní a vzdělávací, v žádném případě a v žádné formě k cílům komerčním.

Společnost Michal Praha, s.r.o., (tehdy Kontakt Moravia, a.s.) měla podle ex-ředitele Národní knihovny Vojtěcha Balíka o kostel sv. Michaela zájem už před rokem 1993. Celou kauzu vyvolal právě on přípravou aukčního prodeje. Potřebný souhlas vlády dal tehdejší premiér (V. Klaus) podpisem vládního usnesení (18/08/1993), které umožnilo dvě výjimky ze zákona: prodat kostel sv. Michaela v dražbě a prodat 4 české zámky předem vybraným majitelům za výhodné ceny; Důvodem aukce byl fakt, že o kostel v srdci Starého Města usilovala řada dalších subjektů; nebylo proto možné jej prodat preferenčně jednomu z nich (narozdíl od oněch méně známých zámků by to způsobilo mediální skandál). Proti dražbě přicházely protesty, deklarace kulturních institucí, včetně Karlovy univerzity, Akademie věd ČR, Klubu za Starou Prahu, univerzitní studenti dokonce zahájili stávku atd. Obvodní soud pro Prahu 1 vydal předběžné opatření, jímž aukci pozastavil o 30 dnů, aby se všechny strany dohodly na novém řešení. Soudní verdikt přinesl do Paláce kultury Jan Vidím, organizátoři mu ho však nedovolili uplatnit, protože aukce již probíhala. Firmu Kontakt Moravia porazila společnost Milko z Liberce, která však od svého vítězství odstoupila a vrátila kostel státu - NK ČR. Její ředitel následně (06/1994) podepsal nájemní smlouvu na 35 let (podle názoru renomovaných právníků jde o právní lapsus) se společností Kontakt Moravia resp. Michal Praha, s.r.o., která se v ní zavázala památku opravit.

Během tzv. rekonstrukce v letech 1994–1998, která měla napravit škody způsobené císařem Josefem II., došlo k hrubému pošlapání důstojnosti kostela na všech představitelných úrovních: archeologické, architektonické a pietní:

Byla fyzicky zmrzačena chrámová budova mj. přepatrováním ocelobetonovými traverzami zasekanými do pilířů a obvodového zdiva, byly zdevastovány hroby významných představitelů Staré Prahy z 12. – 18. století multietnického původu; na nich dceřinná společnost Saint Michael´s Mystery od 06/98 provozovala nechutnou stejnojmennou multimediální show disneylandovského typu, proti níž jsme nadále protestovali, spolu s domácími i světovými autoritami. V reakci na naši pokračující kritiku mi majitel spol. Michal Praha, s.r.o. Jerri Nowikovsky (současný majitel kostela) v roce 2001 poslal fakturu na 106 milionů korun s argumentací, že na základě mých aktivit v parlamentu a na veřejnosti musí zavřít megashow v kostele a já jsem mu měl / mám zaplatit ztráty. Podal na mě i trestní oznámení, které Policie ČR zamítla jako neopodstatněné.

V kryptě dominovala obrovská hlava Stalina, fašistické a komunistické vlajky s hákovými kříži, srpy a kladivy, fotografie K. Gottwalda, socha M. Jacksona s nánosem pavučin, kostlivec hrající karty o peníze, pod presbytářem kostela byl model židovského hřbitova s cca 90 náhrobky z umělého kamene se synkretickým židovským písmem - mezi hroby se procházely postavy v kápích s lucernami; v simulované vyšetřovně STB vyskakovalo samo od sebe sluchátko telefonu... Laserové efekty, diskotékové mlhy, televizní obrazovky, umělé zemětřesení ve výtahu... Mluvící busta Franze Kafky v několika jazycích. Prostě hloupé a urážející zrůdnosti, jejichž realizaci by člověk zdravého rozumu s přirozeným smyslem pro mravní hodnoty nikdy v kostele nepřipustil. V sále, který zůstal z celé krásy trojlodního - původně románského - kostela, firma promítala film vydávaný za tzv. historické ztvárnění českých dějin. Začíná Libuší, dunivou detonací laserových blesků, působící citelné vibrace kostela. Následuje historický skok k Otci vlasti Karlu IV., Janu Husovi a císaři Rudolfu II. Ideovým vyvrcholením monstrózního lunaparku byla transformace Golema do heilujícího Hitlera…; plytká demagogicky zmatečná, zkratkovitě pseudohistorická fraška končí válečnými symboly černé a rudé diktatury a zvoněním klíčů tzv. sametové revoluce… Studenti jednoho pražského gymnázia ve své petici PSP ČR megashow výstižně pojmenovali: „disneylandovské lapače na hlupáky“. Tento obludný program zkrachoval v roce 2002 (Firma Saint Michael Mystery s.r.o., která jej provozovala, se transformovala v r. 1999 na společnost Michal Praha Management s.r.o., jež však rovněž zkrachovala 11/07/2002 – svátek hlavního patrona Evropy sv. Benedikta), zatímco paralelní aktivity, tzv. společenské akce, pokračovaly dále: např. diskotéky (poslední veřejná techno-party 27/05/2005), striptýz, privátní večírky, střešní restaurace, obchodní prezentace, při jedné z nich – 01/2001 – do kostela dokonce oknem stěhovali nový typ automobilu Renault pomocí jeřábu… Takové zneuctění kostela znamená hrubé znásilnění lidských práv – živých i mrtvých – a je v příkrém rozporu s trvale posvátným charakterem chrámové půdy a s obecně přijatými principy morálky a lidskosti. Mimo uvedené akce je kostel zavřený, aniž by občané, tj. daňoví poplatníci měli do této mimořádné kulturní památky přístup (!)

V bývalé faře a na bývalém hřbitově (nádvoří před kostelem) je denně provozován „Snack Bar Mike´s“. Majitelé restaurace nemohou o existenci hřbitova, na němž servírují jídla, nevědět. Proto mají vinu.

Z hrobů a hrobek v kostele byly vykopány kosterní ostatky významných představitelů Staré Prahy multietnického původu. Jedná se řádově o 11 m3, z nichž většina skončila v papírových pytlích a krabicích zazděných v chodbě spojující kryptu kostela se sklepem sousedního domu (vedle domu U Prince). Malá část kostí byla naházena do tzv. nového hrobu v podlaze krypty a přikryta dřevotřískovou deskou (s nápisem „Odpočívej v pokoji, 1997“; uvážíme-li primitivní pouťovou „odrhovačku“, která nepřetržitě rachotila kryptou, je cynickým výsměchem mluvit o pokoji či modlitbách). Zbytek ostatků byl podle očitých svědků vyhozen se stavebním odpadem na skládku.

Vinu za toto barbarství nesou orgány ČR, na úrovni exekutivní i legislativní, které nezabránily uskutečnění tohoto nehorázného zločinu, a rakouský kapitál.

Chování Ministerstva kultury bylo jednoznačné: podle osvědčené Goebbelsovské doktríny tisíckrát opakované lži pokračovalo v popírání objektivně prokazatelné skutečnosti. Pavla Dostála jsem varoval před velkým mezinárodním skandálem poprvé po návratu z kongresu v Rimini (08/1998). On se na mne tehdy chlácholivě podíval, poklepal mě po ramenou a řekl: „Nebojte se, pane doktore, z toho nikdy žádná ostuda nebude, já vás ujišťuji, nebojte se!“ Jak to mohl vědět? Evidentně dostal instrukce, aby se této kauze vyhnul. Následně jsem jej písemně i při náhodných setkáních mnohokrát žádal o pracovní schůzku; reakce byla vždy odmítavá a často prudce emotivní. Přestože jako opoziční poslanec nadšeně bojoval za kostel jako lev. Za PRAVDU, SPRAVEDLNOST a PRÁVO (v roce 1998 mne požádal o přípravu dvou interpelací na toto téma, a 14/05/1998 vyhrál ve Sněmovně hlasování 68 : 24 hlasům). Jakmile se však stal ministrem (07/1998), obrátil kormidlo do protisměru a soustavně lhal; opakoval tytéž lži, které kdysi sám korektně a nekompromisně kritizoval, což lze snadno prokázat ověřitelnými důkazy. Když v roce 2004 ministrovi bránil v prodeji kostela i generální ředitel NPÚ J. Kotalík, byl zbaven funkce. Když se v témž roce „probudil“ i ředitel NK V. Balík (kauzu způsobil) a začal brzdit přípravu další dražby, byl odvolán a na jeho místo byl dosazen V. Ježek s cílem dokončit „špinavou práci“. (Podle jeho slov ministr P. Dostál potvrdil prodej kostela nájemci ještě několik dní před odchodem na věčnost).

Význam chrámu SMA – v čase a prostoru, specifické primáty

Chrám SMA v srdci Starého Města pražského jako nedílná součást světového dědictví má tři primáty:

  1. Místně-časový aspekt - byl založen ve 12. století na místě původního slovanského osídlení,
  2. Těsný vztah mezi spiritualitou a vzdělaností, které vytvářejí kulturu. V různých historických epochách byl ohniskem duchovního a kulturního života v Čechách. V 15. stol. v něm kázal Jan Hus, Jakoubek ze Stříbra, přijímalo se podobojí a jeho faráři se opakovaně stávali rektory slavné UK. V baroku zde rozvíjel umění a vědy Řád servitů – prvních 5 mnichů přišlo z Itálie v roce 1627. Bývaly zde pochovávány prestižní osobnosti Staré Prahy multietnického původu – Češi, Němci, Rakušané, Italové, Irové; v jeho půdě spočinuli vedoucí představitelé města, univerzitní profesoři, příslušníci šlechty, servitského řádu i vysokého kléru; mj. purkmistr Jan Hlavsa z Liboslavě, důvěrník krále Václava IV. Petr Zmrzlík ze Svojšína, hrabata z Bredau, převor Angelicus Pecina z Nového Bydžova, kanovník svatovítský Ctibor Kotva a mnozí další...
  3. Jedna z nejstarších českých dedikací sv. Michaelu Archandělu - Prvnímu rytíři nebeského vojska, jehož jméno v hebrejštině ´MIK-CHA-EL´ či latinsky znějící ´QUIS UT DEUS´ – ´KDO JAKO BŮH´ – vyjadřuje jeho roli vítěze v prvním zápase mezi silami dobra a zla z hlediska univerzálního pojetí dějin.

Bylo by nesmírně obtížné najít kdekoli v Evropě druhý takový kostel, který by v sobě organicky spojoval všechny tři uvedené charakteristiky. Chrám SMA navíc spolu s dalšími dvěma kostely - sv. Mikulášem a Pannou Marií před Týnem - tvoří trojúhelník vymezující prostor Staroměstského náměstí, v jehož středu stál Mariánský sloup. Tak můžeme pozorovat zcela výjimečný fenomén – dokonalý symbol vykoupení člověka – Nejsvětější Trojici a Pannu Marii jako Spoluvykupitelku.

Z mnoha jiných příkladů víme, že pražská historická architektura vychází z hluboké matematické symboliky, která garantuje její trvání a pro návštěvníky je stále živým zdrojem magické přitažlivosti a obdivu.

(N.B. Navíc osobnost sv. Michaela Archanděla je společným symbolem židovství, křesťanství i islámu, a tak vytváří prostor pro mezináboženský dialog a multikulturní komunikaci. Právě tyto pragmatické důsledky pozitivně hodnotí EK v Bruselu, protože při hrozivé frekvenci projevů násilí, atentátů, nenávisti, je toto cesta k podstatnému snížení napětí a k nalezení účinných řešení konfliktů našeho globalizovaného světa. Proto chceme kromě projektu ECSSU otevřít i Evropskou univerzitu, která by měla rektorát v areálu sv. Michaela a fakulty ve významných evropských městech.)


Cílový záměr – autentická a důstojná rehabilitace

Kulturní veřejnost neustávala v kritice spáchaného zločinu. Po řadě pokusů, většinou neúspěšných, o komunikaci s představiteli města, ministerstev a následně legislativy, jsme v roce 2000 založili nevládní organizaci “Evropské centrum starého sakrálního umění” (ECSSU), která má ve svém statutu zakotven cílový záměr uskutečnit stejnojmenný projekt, plně harmonizující s postojem kardinála F. Tomáška. K zakladatelům společnosti patří mj. i bývalý děkan Filozofické fakulty UK. ECSSU požaduje autentickou, důstojnou a důslednou rehabilitaci chrámu SMA podle požadavků závazného a neodvolatelného rozhodnutí MK ČR ze dne 29/03/1994 a předpokládá využití sakrálního prostoru jako galerie, hudební síně a – samozřejmě – kostela. Galerijní rozměr počítá s propojením všech významných lokalit sv. Michaela v Evropě (od Portugalska k Rusku a od Skandinávie k Sicílii či Krétě) tak, aby tyto byly zastoupeny svými posvátnými artefakty (obraz, socha, kalich, kříž,..) v srdci nové evropské architektury, jež se nyní vytváří v integračním procesu, v jednom z nejvýznamnějších evropských kostelů, k nimž sv. Michael na Starém Městě právem náleží. Samozřejmě bychom rádi obnovili i liturgickou funkci kostela, to však závisí na zájmu pražské církevní hierarchie. Dnes má projekt cca 15 partnerů v celé Evropě (Monte San Angelo, Sacra di San Michele, Bari, Cagliari, Mont Saint Michel, Brusel, Coventry, Mnichov, Kyjev,… )

Komunikujeme s Evropskou komisí, můžeme získat i finanční subvence, což závisí na požehnání ministerstva kultury mateřské země, tedy ČR. Tomu bohužel dosud bránila ministrova důsledná zatvrzelost, s níž vzdoroval nápravě v kauze, která je závažným ohrožením našich státních a národních zájmů. Nejen proto, že jde o vzácnou památku, už to samo o sobě stačí; ale i proto, že kauza je modelovým bojem o právní stát: MK definovalo jako závazný model „A“, byl realizován totálně protichůdný model „Z“, a kdykoli na tento zjevný rozpor někdo upozornil (včetně opozičního poslance P.D.), vždy dostal odpověď, že je vše v pořádku a nikde se nestala žádná chyba. Navíc se za kauzou skrývá ekonomické tunelování a mezinárodní organizovaný zločin (ukrajinský ex-premiér P. Lazarenko).

Evropské centrum starého sakrálního umění je součástí širšího projektu – Evropské univerzity – která by měla otevřít své hlavní sídlo v Praze a různé fakulty ve významných evropských městech. Její ideální myšlenkovou základnou by byl právě chrám SMA, neboť Archanděl Michael není klasickým světcem jedné církve, ale společným vítězným patronem Starého i Nového Zákona a také Koránu, který archanděly rovněž ctí. Z toho důvodu mohou projekty ECSSU a Evropská univerzita významně přispět k vzájemnému sblížení většinové sekulární populace a těchto tří hlavních náboženských proudů dnešního světa. Tím docílíme účinného snížení napětí mezi nimi, což je v nejvlastnějším zájmu – jako jedna ze stěžejních priorit – naší společné Evropy, která se zrodila a vyrostla z židovsko-křesťanských kořenů.

Hlavní překážky a problémy

Ve světle všeho, co se kolem chrámu SMA odehrálo, je zcela naivní se domnívat, že nikde nebyl žádný úmysl ani zlá vůle. Kauza zdánlivé kulturní devastace kostela má svůj významný kořen ekonomicko-politický: dostupné informace odhalují, že souvisí s mezinárodním organizovaným zločinem, s rozsáhlými nelegálními finančními operacemi, na něž jsou napojeny staré komunistické struktury bývalého Československa, rakouský, švýcarský a ukrajinský kapitál a vysocí funkcionáři včetně některých politiků. Bývalý premiér Ukrajiny P. Lazarenko recykloval řádově 130 milionů dolarů do USA přes jednu švýcarskou firmu. Její majitel má bratra ve Vídni – smutně proslulého vlastníka společnosti Kontakt Moravia, a.s. resp. Michal Praha, s.r.o., Jerri Nowikovsky, který financoval devastaci chrámu SMA za asistence oficiálních orgánů České republiky. K jeho obchodním partnerům patřil mj. V. Valenta, který podle dostupných informací dluží ČKA cca 4 mld CZK, či M. Huňáček, jehož jsme identifikovali jako agenta STB (č. svazku 26999). Lazarenko byl odsouzen ve Švýcarsku – v nepřítomnosti – a následně osobně ve Spojených státech v červnu 2004.

Dalším podstatným problémem je fakt, že někteří představitelé církevní hierarchie se zkompromitovali spoluprací na tomto zrůdném zločinu, když opustili zájem kostela, a proto se nyní snaží umlčet jakýkoli pokus dotknout se tohoto tématu ze strachu před skandálem. Sekulární instituce z toho s potěšením těží ospravedlnění pro svou lhostejnost a nečinnost. Nejhorší zkušeností bylo přímé vyhrožování: “Dejte od toho ruce pryč, nebo – ponesete důsledky !”

Také argumentaci nového ředitele NK V. Ježka, že NK neměla jinou možnost, považujeme za zcela nepřijatelnou. Tvrzení o výši odstupného společnosti Michal Praha, s.r.o. bylo jen průhledným psychologickým manévrem. Když si firma uvědomila, že by někdy mohla odejít ze scény, snažila se pro ten případ co nejlépe zabezpečit, a proto zdvojnásobila původně uváděnou výši investic („téměř 250 mil CZK“), čímž se vyšplhala na částku, kterou ode mne opakovaně požadoval ministr Dostál: „Přineste mi půl miliardy a budeme se o tom bavit!“ Přes tento primitivní trik jí ředitel Národní knihovny v roce 2001 přiznal náklady cca 370 mil CZK, což (při našem rozhovoru) vydával za velký úspěch (!) Tyto prostředky českých daňových poplatníků (!) však kostel jako památku nezachránily, ale naopak závažně poškodily; proto se tím ředitel NK dopustil zneužití pravomoci při správě svěřeného majetku. Především však měli možnost změnit vývoj událostí po podpisu nájemní smlouvy 4 noví ministři kultury: P. Tigrid, J. Talíř, M. Stropnický, P. Dostál. Ani jeden se však kauzou nechtěl poctivě zabývat. Proč…?

Zde je nutné přpomenout: jestliže v přímém protikladu se závazným a neodvolatelným rozhodnutím nejvyšší exekutivní instance (MK ČR) je realizován pravý opak, a všechny exekutivní složky státu to cynicky popírají, pak v takové společnosti nefunguje právní stát. Evropská komise proto již v roce 2002 vyzvala ECSSU, aby se obrátilo na ombudsmana v Brně; učinili jsme to ještě před touto výzvou – s nulovým výsledkem. Právě pro lhostejnost a zvůli moci panující v České republice se kauza chrámu SMA stala také symbolem boje o právní stát.

O všech těchto skutečnostech jsou průběžně informovány příslušné české a mezinárodní instituce.

Cesty k dosažení konečného cíle

O záchranu kostela usiluji již devátým rokem (zpočátku jako fyzická osoba v rámci Pražského grémia pro ochranu a rozvoj kulturního prostoru hlavního města Prahy a od roku 2000 v naší vlastní asociaci ECSSU) na různých úrovních: legislativní, exekutivní, soudní, institucionální, mezinárodní a mediální. Je proto velmi povzbuzující, že kromě rezistence kulturně-vzdělávacích a historiografických institucí ČR (Univerzita Karlova, Akademie věd, Akademie výtvarných umění, Národní památkový ústav, Klub za Starou Prahu, Pražské grémium, Pravoslavná církev, Čsl. Církev husitská,...) tento zápas od roku 1998 rozhodně podpořily také vrcholné politické instituce Evropy a významné světové celebrity (Evropský parlament, Evropská komise, UNESCO, univerzity, nevládní a církevní organizace včetně nejvyšší autority Vatikánu pro danou kompetenci, generální převor Řádu Servitů,...)

První zahraniční akcí byla výstava na kongresu v Rimini v 08/1998, kde se zrodila první mezinárodní petice za záchranu chrámu SMA. Podpořily ji stovky Evropanů, špičky naší a zahraniční odborné pedagogické a kulturní elity i vrcholné evropské a světové politické autority. K nejcennějším projevům podpory na domácí scéně patří podpisy pěti univerzitních rektorů, prezidentky AV ČR či dokonce rabína Karola Sidona, jehož si hluboce vážím. Jeho velkorysý projev solidarity i můj skromný příspěvek k (neúspěšnému) úsilí o záchranu nejstaršího židovského hřbitova ve střední Evropě (13. stol., Vladislavova ulice, rovněž padl za oběť vulgárním komerčním zájmům - podzemní garáže České pojišťovny) jsou reálným příkladem kontinuity naší společné židovsko-křesťanské civilizace.

Dosud jsme podali 7 interpelací a několik trestních oznámení, aniž se cokoli změnilo… Několikrát jsme se obrátili i na nového ministra V. Jandáka, který v mediích oficiálně prohlásil, že jeho absolutní prioritou jsou památky a ochrana národního kulturního dědictví. Reakce jsou zatím negativní. (Kauzu opakovaně odmítl řešit také ministr vnitra F. Bublan, stejně jako premiéři M. Zeman, V. Špidla, S. Gross a J. Paroubek).

Toto se děje navzdory široké domácí i mezinárodní podpoře, kterou nám vyjádřili představitelé politického, kulturně-vzdělávacího i církevního života v domácím, evropském i světovém prostoru, mj. EP, EK, UNESCO, Vatikán, univerzity, ... Byla proto průzračná lež, když o mně P. Dostál např. 27/02/2004 při odpovědi na interpelaci ve Sněmovně např. oficiálně prohlásil, že mé „argumenty nepotvrdily ani dodnes žádné církevní kruhy“, ačkoli kopie mnohých deklarací podpory jsem mu osobně přinesl. A nejhorší je, že tyto a další lži, které „vyrábělo“ jeho ministerstvo, bezmyšlenkovitě opakují i další ministerstva a jiné orgány exekutivy… A všechny ty lži se pořád točí dokola.

Je velmi smutné, že po všech těchto iniciativách – tisíce hodin u počítače, stovky dokumentů, protesty, deklarace, petice, žádosti, urgence, trestní oznámení, interpelace v parlamentu i na magistrátu, konference, stovky setkání s úředníky počínaje městskou a státní administrativou, přes policii, soud, Nejvyšší kontrolní úřad, ombudsmana až k prezidentu republiky, prezidentu Evropské komise, viceprezidentu Evropského parlamentu, prezidentu Papežské komise pro kulturní monumenty Církve, generálnímu převoru servitů, ke kardinálům, řeholním řádům, univerzitám, mezinárodním výstavám a kongresům, po řádově dvaceti evropských misích za posledních 8 let – toto domácí rodinné stříbro paradoxně pomáhají zachraňovat cizí ruce před naší vlastní lhostejností... – Nyní stojíme tváří v tvář novému majiteli chrámu SMA, který jako nájemce tuto výjimečnou památku zdevastoval za asistence správních orgánů ČR ... Proč ?